Roku 1223, po návratu z Betléma, připravil František z Assissi pro účastníky půlnoční mše v jeskyni u vsi Greccio jesle s živým oslem a volem, a tak založil tradici stavění jesliček. 

Vůbec první doložený betlém v českých zemích byl v roce 1560 v jezuitském kostele v Praze. Jezuitský řád se zasloužil o další šíření – ještě z 16.století máme zprávy o betlémech i v jiných českých městech. Betlémy měly své místo v pastorační činnosti jezuitů jako emocionálně působivý prostředek. Jejich betlémy se proto držely biblického příběhu. 
V barokní době kostelní betlémy procházely velkým rozvojem. Josef II. roku 1782 zakázal stavění betlémů a předvádění vánočních her v kostelech. Zákaz se týkal i soukromých domů. Tam se dal ovšem hůře kontrolovat, a tak se zvyk stavět jesličky přenesl do domácností. 
Lidové betlemářství se pak rozvíjelo v průběhu 19. století a svého vrcholu dosáhlo počátkem 20. století. Dařilo se mu především v podhůřích a tam, kde byla soustředěna podomácká výroba. Objevily se nové materiály pro jejich výrobu: papír, vosk, pálená hlína, těsto. Lidé si doma začali vyrábět i skříňkové betlémy – figurky umístěné ve skříňce. S přenosnými betlémy také někdy koledníci obcházeli domácnosti a hrávali před nimi vánoční hry. Betlémy jsou vyráběny a mají svou zálibu u lidí dodnes. 

Betlémy v Ústí nad Orlicí se začaly malovat v 18. století ale největší rozkvět zaznamenaly v polovině 19. století. Mezi nejstarší známé malíře patří figury od Domlátila a Täubera ale dochovali se i starší figury, u kterých není znám tvůrce.